Srí Lanka
Srí Lanka je pro mě královstvím slonů. Miluji tato moudrá zvířata, která jsou symbolem štěstí a úspěchu. V budhismu i hinduismu mají sloni své přední místo. V hinduismu má bůh Ganéša sloní hlavu a je bohem úspěchu a štěstí, odstraňuje překážky, je dárcem harmonie, ale rovněž bohem vzdělání, poznání a moudrosti. V buddhismu hraje slon také svou zvláštní roli, protože než se Buddha znovuzrodil jako člověk, žil na zemi jako bílý slon. A na Srí Lance jich můžete spatřit mnoho. Pasou se tam blízko silnice jako u nás krávy. V určitých oblastech je možné zajet slony pozorovat, jak se stáda koupou, jak žijí ve volné přírodě. Byl to pro mě velmi silný prožitek.
Srí Lanka je taková zmenšená Indie. Je však o něco klidnější a více zelená. Proto ji doporučuji před tím, než se vydáte do opravdové Indie. A je dobré domluvit se na službách nějakého průvodce - určitě uvidíte více a dostanete i zajímavý výklad, poznáte mnohem více jak zde lidé doopravdy žijí, můžete se zúčastnit nějakých obřadů či rituálů, o kterých byste se jinak těžko dozvěděli. Náš průvodce Ajitah nás vzal na krásná místa - viděli jsme chrámy, obřady, přírodu, města i venkov. Vyjma pozorování slonů mi v mysli zůstala památka na tato místa:
Chrám Dambula - krásný jeskyní komplex, který je od roku 1991 zapsán do světového dědictví UNESCO. Hned v úpatí hory nás uvítal obrovský zlatý Budha, proto je také chrámu přezdíváno Golden Temple. Od něj se stoupá prašnou cestou, která se mění pod vrcholkem hory ve schodiště. V době naší výpravy tropické stromy u cesty právě krásně kvetly a cestou se nám naskytly překrásné výhledy na tropické lesy všude kolem. Po vstupu do chrámu na vrcholku hory vstoupíte do komplexů jeskyní, kterému se přezdívá Cave temple tedy Jeskynní chrám, který ukrývá velké množství Budhů v nejrůznějších podobách a pozicích, další jsou vyobrazeny v malbách na stěnách všude kolem a některé jsou staré více jak dva tisíce let. Je to místo, které má silného ducha a to i díky místním lidem, kteří se zde modlí u každé sochy a pokládají k nim obětiny v podobě krásných květin.
Dalším místem, které mě uchvátilo byla skalní pevnost Sigirya. Je to vlastně posvátná skála, která leží uprostřed rovin a říká se jí Lví skála. Je také zapsána do seznamů UNESCO. Už z dálky zaujme svou jedinečností v okolní krajině, která je rovná jako placka, ze které najednou do výšky takřka 200 metrů ční skoro kolmá, krásně vybarvená skála. Ale není to jen obyčejná skála, jsou to pozůstatky královského paláce. Král Kashyapa jej v 5. století nechal vybudovat právě na vrcholku této skály ze strachu před svým bratrem, kterého se pokusil zabít. Bylo zde důmyslně vybudováno množství paláců, vyhlídek, zadržovacích nádrží na vodu a opevnění. Pod skálou byly vybudovány rozsáhlé zahrady, ve kterých byly postaveny dokonce fontány, které fungovaly na principu tlaku. Zbytky fontán jsou zde k vidění dodnes. Nahoru na úplný vrchol Lví skály vede velké množství schodů do kterých se vstupuje mezi lvími tlapami vytesanými do kamene, nahoře jsou vidět pozůstatky zdiva paláců a je odtud krásný výhled široko daleko.
Nezapomenutelným prožitkem pro mě byla také jízda vlakem, do kterého pěkně fučí, děcka sedí s nohama ven ze dveří a v každém tunelu se řádně zakřičí a hlavně s nádhernými výhledy na okolní krajinu jako z pohádky. Jeli jsme asi 2 hodiny z Nuwara Eliya do Diyatalawa a dále s naším řidičem už autem do hor, kde jsme se ubytovali v hotelu s překrásným výhledem na pohoří Ella porostlé tropickými lesy. Zde byli nádherné meditace s výhledem do nekonečné tropické zeleně a osvěžující výlety na nedaleké vodopády s koupáním s místními lidmi, jen trek jsme nestačili. Výstup na Little Adams Peak na východ slunce mě tedy čeká až při příští návštěvě.
Obřad v chrámu Budhova zubu, který připomínal naše vítání občánků byl dalším prožitkem, který se mi vryl nesmazatelně do paměti. Komplex chrámu Budhova zubu, který leží v samotném středu města Kandy, nazývaný Temple of the Tooth a srílanksy Sri Dalada Maligawa při naší návštěvě prostě žil. Celým chrámem se valila dlouhá fronta, jako masitý had, slavnostně oblečených rodičů, kteří v náručí nesli své nedávno narozené děti, hlasitě hrála hudba, tyčinky voněly, lidé se modlili a trpělivě čekali, až se dostanou k místu, kde se tato pro ně velmi posvátná relikvie uchovává a budou přijati k posvěcení svých dětí. Budhův zub má jakožto svatá relikvie obrovskou moc a v minulosti byl uložen ve svatyních dřívějších královských měst Anuradhapura a později Pollonaruwa, jako symbol Sinhálců a symbol jejich suverenity. Lidé se k němu stále chodí nejen modlit, ale přinášejí sem dary a hlavně květiny, které si mohou zakoupit u vchodu do svatyně a žádat o štěstí, zdraví a splnění svých přání.
Čajové plantáže byli tak svěží a byl tam velmi čerstvý vzduch a opět uklidňující zelená všude kolem nás. Bylo nádherné procházet se cestičkami po plantážích a zajímavé dozvědět se vše o pěstování, sběru a výrobě čaje. Bohužel tato krása má v sobě i stín v podobě práce sběraček čajových lístků. Vykonávají ji výhradně tamilské ženy, jejichž předky sem z jižní Indie přivezli Britové v 19. století. Jejich práce je velmi namáhavá a dostávají za ni zaplacenou jen velmi nízkou mzdu, proto každého turistu žádají o peníze. Z nízkého platu musí uživit rodinu, která žije v řadových a velmi nuzných chatrčích bez elektřiny a tekoucí vody rozmístěných kolem plantáží.
Pláž Mirisa byla naší poslední zastávkou, kde jsme si po dlouhé cestě ostrovem chtěli ještě pár dní před odletem odpočinout, jen tak se opalovat, koupat a meditovat na pláži a také zažít trochu života v místních barech a restauracích. Tato pláž je totiž vyhlášeným místem Srí Lanky. A opravdu jsme si to místo náramně užili - čistá, písčitá pláž s pozvolným vstupem do vody, na které jsme měli jak obrovské vlny a tak místo se zátokou, kde byl klid ke koupání, viděli jsme vylíhnutí želviček a jejich první cestu do moře, nácvik místních plavčíků na záchranu tonoucích z velkých vln, ochutnali jsme různé a výborné mořské plody v místních plážových restauracích, prožili nezapomenutelnou atmosféru a přenádherné západy slunce a svítání. V takových chvílích naprosto hmatatelně cítím, jak jsme součástí, všichni propojeni s přírodou a jejím rytmem.
Na Srí Lance jsme potkali a poznali jen samé příjemné, usměvavé a milé lidi, Srílančané jsou velmi nábožensky založení a tato země je zajímavým náboženským mixem. Setkali jsme se zde s budhisty (asi 70%), hinduisty (asi16%), muslimy (asi 7%) i křesťany (asi 7%). Všichni zde žijí vedle sebe a většinou s tím nemají problém. Muslim ale nikdy nepůjde nakoupit do obchodu budhisty, budhistům je naopak jedno, jestli nakoupí v obchodě muslima nebo budhisty. A když se Vás nějaký Srí Lančan zeptá, jaké máte náboženství, bude pro něho nepochopitelné, že žádné náboženství nevyznáváte.
Do Srí Lanky jsem se zamilovala a už teď se těším na další výpravu do této pozoruhodné země plné slonů a chutného čaje. Pokud máte zájem o informace o připravované cestě, budu moc ráda, když mi napíšete. Ráda vám buď pomohu naplánovat a zajistit vaši soukromou cestu na Srí Lanku a nebo vás vezmu s sebou na mou další výpravu. Cestuji v malých skupinkách a cestování je pro mě učením a poznáváním života. Jestli to máte stejně a máte chuť se připojit, stačí mi napsat a nechat na sebe kontakt. Až přijde správný čas, zkontaktuji vás.