Tajemná Kambodža, která po dlouhé roky ukrývala svůj poklad v podobě chrámového komplexu Angkor Wat v džungli, to byla v roce 2015 má první výprava do Asie.Toto středověké město bylo v době svého největšího rozkvětu ve 12. století velké jako Praha a žilo v něm kolem milionu obyvatel a rozkládalo se na ploše přes 400 km čtverečních. Některé chrámy se zachovaly dodnes v relativně dobrém stavu, ačkoliv je po dlouhé roky prorůstala džungle. Natáčel se tady díky této zajímavé atmosféře film Tomb Raider s herečkou Angelinou Jolie v hlavní roli. 
Vstupní branou je město Siem Reap, v němž jsme si pronajali tuk-tuk s řidičem na celý den a velmi brzy ráno, ještě za tmy, jsme vyrazili. Chtěli jsme být na místě za svítání a uniknout tak davům turistů, kteří najíždějí od 9:00 hodiny dopolední. Už když jsme přijížděli vstupními branami do komplexu, začal se mi tajit dech. Cítila jsem, že objevím charismatické místo. A tak se také stalo. Hlavní palác s několika věžemi je monumentální a pohled na něj za vycházejícího slunce byl úžasný a vřele každému doporučuji, aby si na jeho návštěvu přivstal. Centrální chrám s pěti věžemi má uspořádání jako na klasické hrací kostce a celé je to důmyslně postavené město s vodním příkopem, systémem kanalizace, zahrad, paláců, chodeb, vítacích teras, uvidíte zbytky obřích hlav a mnoho dalšího. Angkor Wat byl vystavěný na popud krále Súrjavarmana II., který si zároveň přál být v centrálním chrámu pochovaný. Celý komplex připomíná posvátnou horu Méru, domov bohů. Angkor Wat je vystavěný stupňovitě a do těch nejvyšších pater nesměl každý. Oproti jiným khmerským stavbám je Angkor Vat orientován na západ, což také není obvyklé. Angkor je rozlehlý komplex v džungli, kterým můžete jezdit několik dní. Některá místa jsou notoricky známá a plná turistů, jinde si najdete místo jen pro sebe a můžete meditovat ve stínu palmy a vnímat silnou energii tohoto místa. Nejznámější je část prorostlá kořeny obrovských stromů, znamenité jsou také obří hlavy a detailně zpracované reliéfy chodeb, kterými může procházet hodiny a míjet místa s obřady, kde se pokloníte místním Bohům.
Další naší zastávkou bylo hlavní město Phnom Penh, kde jsme navštívili královský palác, trhy, prošli se promenádou kolem řeky Mekong a také jsme se na ni vydali. Nejvíce na mě však zapůsobili místní lidé. Na jejich tvářích se ještě při naší návštěvě v roce 2015 zračily stopy neštěstí z nedávné genocidy, v každé rodině prý někoho postrádají a pamatují si velký hlad. 
Viděla jsem mnoho handicapovaných, postižených a nemocných lidí. Je to důsledek vlády Rudých Kmerů, což byla kambodžská maoistická a nacionalistická organizace, která byla u moci v letech 1975 - 1979. Jejich režim byl svržen až při vietnamské vojenské invazi. Toto hnutí vedl Pol Pot a vyvraždil 1,7 milionu kambodžanů ( někde se uvádí, že dokonce až 3 miliony). Rudí Khmerové se pokusili násilným způsobem transformovat celou Kambodžu. Chtěli vybudovat zemědělskou, soběstačnou a mezinárodně zcela izolovanou komunistickou společnost (Pol Pot byl výrazně ovlivněn Mao Ce-Tungem). Cizince vyhnali ze země během jediného měsíce. Veškeré obyvatelstvo měst bylo během jednoho týdne přestěhováno na venkov a přinuceno pracovat na rozsáhlých zavodňovacích a zemědělských projektech, jelikož podle původní čínské doktríny jsou jedinými platnými členy společnosti chudí rolníci a někteří manuální dělníci. Tisíce Kambodžanů při tomto exodu zahynuly a další tisíce, zvláště bývalí vojáci, byly potají masově popravovány. Mezi prvními byli masově vyvražďováni také vzdělaní a učení lidé - lékaři, profesoři, stačilo mít jen brýle a znamenalo to rozsudek smrti. V centru kambodžské metropole stojí relativně nenápadná, šedá budova, která byla dříve školou. Za vlády Rudých Khmerů to ale byla nechvalně proslulá věznice S-21. Šéf věznice odpovědný za vraždy tisíců lidí tady začínal jako učitel. Zemřelo tu na sedmnáct tisíc lidí. Bývalý šéf této věznice byl však odsouzen pouze k dvaatřiceti letům vězení a odsedět jich musel jen devatenáct. Šedivá budova v Phnompenhu se tak dnes zařadila vedle památníků v Osvětimi nebo v Terezíně k nejtemnějším mementům dějin dvacátého století. Přiznám se, že se svou citlivou povahou jsem neměla na to jít se podívat dovnitř, taková místa na mě působí velmi silně a tíživě. Takže jsem na Vaška počkala venku. Dnes je toto místo připomínka pro budoucí generace, např. místní školáci tam chodí povinně, aby se tato doba a hrůzné činy již nikdy neopakovali. Rudí Khmérové vládli v Kambodže prakticky ještě nedávno, krátká doba na to zapomenout na hrůzy této genocidy. Lídr a mozek Rudých Khmerů Pol Pot už nikdy potrestán nebude – zemřel v roce 1998 v Thajsku.
Kambodža je chudá země, bohatá přírodou. Nezapomenu na červenou zemi a vůni kouře z ohňů, která byla všudypřítomná. Místní obyvatelé tady žijí v jednoduchých chalupách a vaří na ohni. Děti běhají bosky po kraji, chodí do školy a odpoledne se scházejí celé rodiny na jednom místě, kde společně klábosí nebo koukají na jedinou televizi, kterou ve vesnici mají. Jezdí převážně na skútrech a převážejí na nich celé rodiny a obrovské náklady. Nezapomenu také na život rybářské osady u jezera Tonle Sap, 
kde rodiny bydlí ve velmi skromných domcích na kuřích nohách nad hladinou jezera. Muži loví ryby a ženy se starají o domácnost a děti. Mají tam vlastní "kostel" na kuří noze, vlastní školu a jen jednou za týden pár mužů jede prodat do města na trh své úlovky a přiváží zpět potřebné zásoby pro život zdejší komunity. Cesta sem vede prašná a velmi hrbolatá, samý výmol, kterým se umí obratně vyhnout na svých skútrech, ale nedá se jet rychle a pokud zaprší, cesta není sjízdná. Voda z jezera je pro ně vším - koupou se v ní, vyprazdňují se do ní a také z ní vaří. Občas v ní nějaké dítě uhyne, prý jsou tam dravé ryby podobné hadům, které malé děti požírají, když spadnou do vody. Bylo to další místo, které mělo silné charisma a prožili jsme zde magický západ slunce na jezeře a cestu na vrzající lodi zpět tím podivným rybářským městečkem. Připadla jsem si za tmy trochu jako v nějakém hororu a byla jsem ráda, když už jsme byli zase v autě a na cestě zpět do města.
Kambodža mě upoutala svou skromností a rozvinutým zemědělstvím, ačkoliv nepoužívají žádné moderní technologie. Všude, kam se oko rozhlédlo, obdělaná půda, záhonky, prostě krásný pohled na nejrůznější odstíny zelené, žluté a červené půdy. Mezi tím rostoucí palmy a pasoucí se stáda vodních buvolů. A všudypřítomná vůně ohýnků. Tato země se bude líbit všem trampům a lidem, co se rádi potulují přírodou a milují obyčejný život.
Do Kambodži jsem se zamilovala a už teď se těším na další výpravu do této pozoruhodné země plné ohýnku a vůně přírody. Pokud máte zájem o informace o připravované cestě, budu moc ráda, když mi napíšete. Ráda vám buď pomohu naplánovat a zajistit vaši soukromou cestu do Kambodži a nebo vás vezmu s sebou na mou další výpravu. Cestuji v malých skupinkách a cestování je pro mě učením a poznáváním života. Jestli to máte stejně a máte chuť se připojit, stačí mi napsat a nechat na sebe kontakt. Až přijde správný čas, zkontaktuji vás.
