Spojili jsme pro vás jógu a výtvarné tvoření do prožitkové ateliéru na téma emoce. Proběhne letos na podzim a v zimě v příjemném prostředí uměleckého studia v centru Plzně. Tento pětidílný sebezkušenostní seminář v malé skupině max. 7 účastníků vám poskytne prostor pro sdílení, nácvik všímavosti ke svému tělu prostřednictvím jógy a proces ponoru do sebe a odreagování při výtvarné činnosti.
1. MAPOVÁNÍ EMOCÍ
2. STRACH
3. STUD
4. VZTEK
5. RADOST
Vypnutý zvuk na mobilu, pohodlné oblečení, malířskou zástěru (nebo košili, dlouhé tričko).
Vlaďka Procházková: www.vladkyoga.com – v plzeňském celostním Centru Bezovka pracuje s klienty formou terapeutické jógy – s pozicemi, dechovými technikami, meditacemi a přesahy do ájurvédy a psychologie.
Petra Horáková: www.atelierplzen.cz - v Ateliéru Plzeň organizuje a vyučuje kurzy kreslení a malování a věnuje se individuální a skupinové arteterapii. Je frekventantkou integrativního psychoterapeutického výcviku.
Emoce nás někdy totálně zaplaví. A pokud jsou to ty takzvaně “negativní” - strach, vztek, stud - bráníme se jim, skrýváme je, potlačujeme a maskujeme před okolím, když nám nejsou vhod. Jenže - jsou vám někdy vhod? Dáváte jim dostatečný prostor a průchod, ovšem způsobem, který neubližuje vám ani druhým? Přijímáte je jako důležité zprávy o sobě a světu kolem?
Mnoho z nás je od svých emocí odpojeno a naučili jsme se je tak nějak nevnímat. Jako malé děti jsme se vztekali a křičeli u toho, byli nešťastní, plakali jsme a řvali, emoce s námi doslova cloumaly. To proto, že malé děti nemají tak vyzrálý mozek, aby mohly vědomě své emoce regulovat. Od narození totiž fungují na základě vývojově nejstarších částí mozku, které jsou centry emocí. Limbický systém je starší než šedá mozková kůra a emoce jsou tím, co nás pojí s živočišnou říší.
Jak rosteme, emoce libosti a nelibosti se postupem času učíme diferencovat na širší škálu emocí, pojmenovávat a komunikovat je. Pokud tedy máme vhodnou citovou vazbu a pečující osoba naše emoce vnímá a vhodně na nás reaguje…
V dětství některých z nás byly naše emoce dospělými (většinou rodiči a dalšími vychovávajícími osobami, babičkami, sousedy, učiteli...) popírány (“Co řveš, vždyť se nic nestalo!”) a neuznávány, byli jsme za ně zahanbováni (“Teď jsi tedy ošklivý kluk!”) a někdy dokonce i fyzicky trestání. Emoce způsobovaly, že jsme byli posíláni do kouta, za dveře, byla nám v tu chvíli odpírána fyzická blízkost, náklonnost a dospělí se zlobili (často právě proto, že jsme v nich provokovali jejich nezpracované emoce vlastní, což je druhá strana mince).
Postupem času jsme se tedy adaptačně naučili projevy svých emocí - zejména těch nepříjemných - ovládat a neprojevovat, či dokonce maskovat. Od emocí se tak postupně odpojujeme, protože tělo a nitro jsou samozřejmě propojené…
V naší kultuře je projevování emocí často bráno jako něco nepatřičného.
Zvíře, které zažije stres se oklepává, útočí či utíká tehdy, když potřebuje.
A co my? Zapláčete si, když jste smutní, zařvete vzteky? Ne vždy je to v tu chvíli vhodné a hodí se to, že... Pokud energii emocí nedáváme pozornost a průchod, kam myslíte, že se poděje?
Emoce se tak mohou nenápadně usadit třeba ve vašich rukou, které zatínáte ve spánku v pěst, v čelisti, která vám vztekem tlačí zuby k sobě, v ramenou, která věšíte pod tíhou studu... anebo, pokud je dlouho ignorujete, mohou se začít silněji ozývat ve formě onemocnění, úrazu, psychických potíží.
V tomto cyklu seminářů s emocemi nebojujeme. Naopak, s laskavostí k sobě samým je zveme, přijímáme a pojmenováváme bez hodnocení a kritiky. Učíme se je rozpoznávat a vnímat, co nám sdělují. Sdílení a společenství malé skupiny nám při tom může dodávat potřebnou podporu a poskytnout bezpečný prostor, který nám v dětství tolik chyběl. Vydejte se s námi na cestu k osobní spokojenosti a harmonizaci těla a duše.
Prožitkové, seberozvojové semináře: SETKÁVÁNÍ S EMOCEMI
Máte-li zájem o více informací a přihlásit se na kurz klikněte TADY
Těšíme se.
Vlaďka a Petra
A nebo v případě zájmu o více informací zašlete dotaz formulářem níže.